Jdi na obsah Jdi na menu

Krycí pes

2. 6. 2015

Pohlavní orgány psů se v mnohém neliší od pohlavních orgánů člověka. Koneckonců i psi jsou savci. Vlastní pohlavní žlázou psa, kde se v semenotvorných kanálcích tvoří spermie, jsou varlata, na ně navazují nadvarlata. Oba tyto orgány jsou společně uloženy mimo dutinu břišní v šourku. Z nadvarlat vystupují chámovody, které se v oblasti prostaty napojují na močovou trubici. Ta představuje společné vývodné cesty jak pohlavního, tak močového ústrojí. Močová trubice prochází vlastním pářícím orgánem penisem, který je v klidové fázi celý krytý předkožkou. Ve varlatech se tvoří zárodečné buňky spermie a pohlavní hormony. Spermie se v průběhu zrání přesunují do nadvarlat, kde setrvávají až do aktu páření. Při krytí, když dojde k ejakulaci, jsou spermie vypuzeny z nadvarlat a procházejí přes chámovody do močové trubice, kde se mísí se sekretem prostaty. Tak se vytvoří plnohodnotný ejakulát, který je při svázání deponován do pochvy feny k děložnímu krčku.

Protože jsou varlata nejčastějším orgánem postiženým rakovinou u psů–samců, majitelé by měli alespoň jednou až dvakrát za rok provádět samovyšetření u svého psa. Varle by nemělo být na pohmat ani příliš měkké, ale nemá obsahovat ani žádné ztvrdlé shluky. Jestliže v jednom varleti je rakovinný nádor, stává se nefunkčním, druhé varle ho však plně nahradí (podobně jako jedna ledvina může nahradit a plně zastoupit funkci druhé poškozené ledviny). Pes v tomto případě zůstává plodný. Otázkou však je, zda je ze zdravotního i genetického hlediska vhodné s takovým psem krýt. Nejrozumnějším a často jediným možným postupem léčby je oboustranná kastrace (samozřejmě podle povahy nádoru). Veterinární vyšetření varlete se provádí ultrazvukem, při podezření na nádor následně biopsií. Z ejakulátu se přítomnost nádoru nepozná, spermie setrvávají dlouhou dobu v nadvarleti a aktuální změny se poznají za 1 – 2 měsíce. To platí obecně, týká se i horečnatých onemocnění, velkého vyčerpání psa při nadměrném zatížení organismu či vážného zranění. V tomto období může docházet k tvorbě poškozených a nefunkčních spermií nebo ke snížení jejich celkového počtu. Proto chystáte-li se psem na krytí, vzpomeňte si, co bylo před měsícem i déle, zda nebyl váš pes nějak více nemocen, a v případě nezabřeznutí feny nesvalujte vinu jen na špatně zvolené dny ke krytí. Chyba může být i na straně psa.

Jak mají správně vypadat zdravá varlata? Mohou být stejně velká, obvykle je však jedno menší a jedno bývá v šourku uložené o trochu výš. Za života psa by se v dospělosti velikost, tvar a uložení nemělo výrazně měnit. Zmenšení varlete znamená zmenšení hmoty semenotvorných kanálků. Tím je menší prostor pro tvorbu spermií. Tak dochází ke snížení plodnosti psa. Zvětšování varlete bývá způsobeno buď nádorovým bujením, nebo otoky spojenými se záněty z různých příčin. Rozhodně vyžadují návštěvu veterináře.

Dalším orgánem jsou nadvarlata, kde dochází k zahušťování spermatu, zrání a vyživování zralých spermií, čekajících na dobu páření. V době klidu dochází k tzv. anabióze, jinými slovy k zimnímu spánku spermií. Dojde-li ke krytí, rychle se vzbudí a jsou připraveny splnit svou úlohu. Když ne, po 1 – 2 měsících zaniknou a dojde k jejich resorpci.

Šourek, ve kterém jsou varlata a nadvarlata uložena, slouží jako mechanická ochrana, zajišťuje termoregulací (spermie ke správnému vývoji potřebují nižší teplotu než je uvnitř těla psa) a je to také oblast sexuálního dráždění. Šourek je snadno zranitelný, často dochází k jeho styku se zemí a okolním prostředím, mohou se projevit různé alergie. Každý zánět znamená zvýšení teploty a dochází tak k poruše funkce varlat.

Chámovody slouží k aktivnímu transportu spermií do močové trubice, spermie se zde mísí se semennou plazmou. Jestliže nedojde k tvorbě správných a přirozených reflexů potřebných pro uvolnění spermií z nadvarlat do chámovodů – jak se může stát například při umělém odběru semene (masturbaci) pro inseminaci, kdy vyděšený pes ani neví, co se s ním děje, odběrem získáme jen plazmu bez spermií. Na vině jsou tzv. stresové faktory. Takovému nezkušenému psu lze pomoci přítomností správně rozhárané feny a šetrným zacházením odborníka.

Prostata je velmi důležitou a jedinou přídatnou pohlavní žlázou psa. Nachází se v dutině břišní, kde přisedá na močovou trubici poblíž močového měchýře. Její sekret spermie na dlouhé cestě vyživuje, aktivuje a chrání před bakteriemi, upravuje prostředí a ředí ejakulát. Prostata stejně jako u lidí může podlehnout zánětům, nádorovému bujení, ať už zhoubnému či nezhoubnému, mohou se zde vytvořit cysty nebo vzácně prostatické kameny. V tom případě tato žláza ztrácí svou funkci, neuvolní se sekret, spermie se neaktivují, zůstávají v nefunkční podobě a nejsou schopné oplodnit vajíčko. Prostata se nejčastěji vyšetřuje palpací a ultrazvukem, případně rentgenem, její sekret cytologicky a bakteriologicky. Příznaky jejího onemocnění jsou často spojeny s problémy s močením, krev v moči apod., s trávicími potížemi – ztížené kálení, tenké výkaly s krví, zácpa nebo průjem, zvracení. Dále s potížemi pohybovými – kulhání, bolesti při zvedání a uléhání, zvýšená teplota, dušnost, apatie, nechutenství a hubnutí.

Penis psa, pyj, je kopulačním orgánem psa. Prochází jím močová trubice. Tvoří ho dlouhý žalud a topořivé tělísko, jež obkružuje zadní část pyjové kosti. Ta je jakousi podpěrou penisu. Topořivé tělísko při krytí zajišťuje svázání psa s fenou.

Předkožka jako kožní vak má především ochrannou funkci. Na hrotu se zužuje ve volně uzavřený otvor nejčastěji ve tvaru písmene T. Zevně je porostlá řidší srstí, uvnitř hladká kůže obsahuje drobné uzlíčky mízního systému. Na rozhraní přechodu vnitřní části předkožky na povrch penisu se nachází prstenec žlaznaté tkáně, která zabezpečuje trvalé zvlhčení vnitřního prostředí předkožkového vaku. Jestliže penis z předkožky trvale vyčnívá, jde o genetickou vadu psa, penis se vysušuje, mechanicky poškozuje, je zdrojem infekce a ztrácí své funkce. Rozhodně je nežádoucí s takovým psem krýt. Dochází často k zánětu předkožky, kdy ven vytéká zažloutlý až nazelenalý hnis. Mnoho majitelů tomu nepřikládá velký význam, ale veterináři upozorňují na to, že jakýkoli zánět je stejně závažný a měl by se léčit, přinejmenším hlubokými výplachy velmi slabým roztokem například hypermangenu (1,5 – 2 litry na jeden výplach, promnout a vypláchnout až ke kořeni penisu). Rozhodně je vhodné se o léčbě poradit s veterinářem. Při krytí psem se zánětem předkožky hrozí feně riziko z přenosu infekce.

Při vlastním krytí dochází k vyloučení ejakulátu (spermatu). Jeho množství závisí na plemeni a pohybuje se u psů v rozpětí 3 – 50 ml. Objem i koncentrace spermatu jsou ze značné míry podmíněny geneticky. Ejakulát je tvořen třemi frakcemi. Prespermatická frakce odchází při tzv. vyhledávacím reflexu. Neobsahuje spermie, vylučuje ho částečně močová trubice a částečně prostata. Její úlohou je vyčistit pohlavní cesty psa od zbytků moči, působí jako lubrikant a připravuje vhodné prostředí pro spermie. Druhá frakce je spermatická, uvolňuje se krátce po svázání psa a feny. Ejakulace trvá 1 – 2 minuty, projevuje se pulzací análního svěrače psa. Objem je asi 0,5 – 2 ml. Následuje postspermatická frakce, která je tvořena prostatou. Její funkcí je zvětšení objemu ejakulátu (tvoří 58 – 90 % celkového objemu) a zajištění transportu spermií k děložnímu krčku. Dále pak zajišťuje ochranu, energii atd.

Krytí je náročné jak pro psa, tak pro fenu. Organismus feny musí čelit cizorodým látkám – bakteriím, spermiím a jejich zbytkům, jež se dovnitř dostanou, musí je vstřebat, vyplavit a organismus vyčistit. Kryjeme–li fenu vícekrát za sebou, její organismus to nemusí zvládnout. Tělo se začne bránit a může vypudit i oplozené vajíčko. Proto, proběhlo–li první krytí v pořádku a plnohodnotně, není důvod znovu překrývat. Dvojí krytí není vysloveně nebezpečné, ale jakékoli další bychom měli již důkladně zvážit.

Kryptorchismus

Všechny ukazatele plodnosti jsou vlastnosti s vysokou dědivostí. Jednou z nich je kryptorchismus, tedy absence jednoho nebo obou varlat v šourku. Pozor! Ve starších bonitačních kartách a leckdy i v literatuře bylo chybně uváděno, že pes s jedním varletem v šourku je tzv. monorchid a s prázdným šourkem kryptorchid. To se však nezakládá na pravdě. Monorchid je pes, který má pouze jedno varle v celém organismu, nezáleží na tom kde, zda v dutině břišní nebo v šourku. Druhé se vůbec nevyvinulo, jde odborně o tzv. aplasii (přirozený výskyt takových jedinců je velice vzácný), nebo k tomuto stavu dojde při jednostranné kastraci psa. Zjistit, že pes má jen jedno varle, lze pouze operativním vyšetřením – otevřením dutiny břišní. Kryptorchid má vždy varlata dvě, ale jedno nebo obě, nejsou uložena v šourku, ale zůstala někde po cestě v dutině břišní, v tříselném kanálku nebo krajině stydké, kde, jak bylo již zmíněno, vlivem větší teploty prostředí ztrácí svou semenotvornou funkci. Jak dojde k tomu, že varlata nesestoupí až do šourku? Varle je ještě v období plodu drženo vazem k ledvině. Vlivem hormonu testosteronu vaz odumírá, smršťuje se, a tím je varle odtahováno od ledviny do šourku. K tomu dochází od druhé poloviny březosti. V době kolem porodu proskočí varle tříselným kanálkem. Určitou dobu (maximálně 35 dní) je volné a klouže sem a tam, od 5. týdne věku štěněte by už mělo být fixováno v šourku.

Kryptorchismus může být získaný nebo vrozený. K získanému kryptorchismu může dojít u mladého psa, u kterého sice varlata sestoupila do šourku, ale nedošlo k úplnému uzavření přechodu z tříselného kanálku do šourku. Jestliže takový pes prodělá nějaký silný stresový nebo skokový zážitek, dojde k poruše upevnění varlete v šourku, a to proskočí zpět do dutiny břišní. To jsou případy štěňat, která byla při kontrole vrhu a prodeji naprosto v pořádku, ale v dospělosti se jeví jako kryptorchidi. Bohužel jde o nevratnou změnu.

Kryptorchismus vrozený je recesivně dědičný. To znamená, že je nesen recesivním genem k. U feny se nikdy neprojeví. Každý jedinec má dva geny jedné vlastnosti, jednu od matky, druhou od otce. Jedinec s dvěma velkými KK (dominantní homozygot) je naprosto zdravý, má obě varlata. Jedinec Kk (heterozygot) je navenek zdravý, varlata má obě, ale je přenašečem kryptorchismu. Zjistit se to nijak nedá, pouze krytím. Pokud pes nakryje více fen, které měly s jinými plemeníky zdravé potomky, ale s tímto se ve vrzích vyskytli kryptorchidi, je pes přenašečem a neměl by být v chovu dále používán. Jedinec kk (recesivní homozygot) je navenek kryptorchid, v šourku má jedno nebo žádné varle. Tento by neměl být v chovu použit vůbec.

Varlata jsou vedle prostaty dalším orgánem, který často podléhá rakovinnému bujení. V břišní dutině jsou v prostředí s vyšší teplotou, což pro ně znamená značný nekomfort a riziko vzniku rakoviny je o 30 % vyšší. Proto se u kryptorchidů doporučuje operace – odejmutí varlete z dutiny břišní (většinou se provádí oboustranná kastrace, snahou je zároveň zabránit nežádoucímu krytí kryptorchidů).

Jinou možností léčby je chirurgické řešení, kdy se varle trvale fixuje na dno šourku. Zákrok je rychlý a dobře lze utajit. Méně účinnou léčbu představuje hormonální stimulace varlat. Psovi se aplikují hormony, které mají za úkol podpořit tvorbu testosteronu ve varlatech, a tak následně zkrátit vaz, jež drží varlata v dutině břišní. Úspěšnost tohoto postupu je 10 – 30 % úplného sestoupení do 1 – 2 měsíců. Doplňkovým ošetřením a zcela výjimečně se používají masáže stydké krajiny. Napomáhá se tak posunu varlete do šourku. Pro vysokou dědivost kryptorchismu je však kromě úplné kastrace jakákoli léčba chovatelsky nevhodná! Léčí se totiž vždy pouze daný jedinec, ale tím se tak naopak zvyšuje procento výskytu onemocnění psů v populaci.

Kastrace psů

Kastrace je chirurgické odstranění samčích pohlavních žláz. Důvodem je snaha po odstranění nežádoucího chování – agrese, obtěžování ostatních členů smečky a rodiny; zabránění nežádoucího zvyšování populace zvířat nebo jde o řešení traumatických stavů, infekčních nebo nádorových onemocnění pohlavního ústrojí.

Kastrace jako prevence nežádoucího chování psa se provádí buď před dosažením pohlavní dospělosti (ve věku 4 týdnů až 30 měsíců), kdy však dochází k nedostatečnému vyvinutí sekundárních pohlavních znaků a ztrátě dominance. Takový pes se bude celý život chovat jako hravé štěně. Lze ho vychovat, naučit čistotě, nebude se prát s jinými psy, ale nebude se hodit tam, kde je zapotřebí jeho sebedůvěry a dominance – tzn. k hlídání k výcviku obrany aj. Druhou možností je v době dospělosti, po 30 měsících věku. V té době již pes stačí nabýt odpovídající pohlavní výraz a povahové vlastnosti (dominance, zloba aj.). Čím později se však kastrace provede, tím větší je riziko, že si pes stačí zároveň upevnit i mnoho nežádoucích vlastností, kterých se již po kastraci nezbaví (různé zlozvyky chování – dominance mezi jinými psy samci, zájem o háravé feny apod.). Kastrování desetiletého psa pouze z důvodů nežádoucího chování již nepřinese očekávaný výsledek.

Kastrace jako léčebný zákrok se provádí preventivně nebo při léčbě onemocnění. Chirurgicky se odebírají varlata, celý šourek, prostata, nebo se upravuje celý močový aparát.

Jedna zajímavost nakonec. Plodnost psa závisí na mnoha faktorech. Na jeho fyzické kondici a zdraví, stáří a kromě jiného také na jeho krycí aktivitě za celý jeho život. Plodnost psa velmi intenzivně využívaného v mládí se sníží dříve než u psa, který začal krýt až později. Samozřejmě záleží i na četnosti krytí. Plodný může být pes až do vysokého věku, obvykle však oplozeníschopnost spermatu s věkem klesá. Po osmém roce života psa veterináři doporučují nechat sperma psa preventivně vyšetřit. Hodnotí se pohyblivost spermií, jejich přežitelnost mimo prostředí nadvarlete. S tím je spojeno i vyšetření správného vzhledu, tvaru a pohybu jednotlivých spermií a tím i oplozeníschopnost. Vyhovující je stav, kdy má 80 – 90 % spermií normální tvar a pohyb. Pes získává certifikát o plodnosti, ale pozor! Tento certifikát platí pouze měsíc! Tělesné funkce snadno podléhají různým vlivům, rychle se mění a nelze zaručit, že desetiletý pes, který před měsícem úspěšně nakryl fenu a ta zabřezla, totéž zopakuje za dva měsíce. Krýt starým psem je vždy riziko. Lékaři znají případy vynikajících plemeníků, jejichž sperma vykazovalo jeden měsíc plnou plodnost, druhý pouze poloviční a třetí byli již zcela neplodní. A to pouze vlivem stáří.

Ing. Hana Čtyroká (na základě Semináře pro chovatele psů na téma "Krycí pes" MVDr. Aloise Lázničky, MVDr. Michaely Trněné a MVDr. Karla Čoudka)