Di Sangue Regale IGs

Pževzato ze stránek ch.s. Gil-Endor, odkaz naleznete na konci textu.

Standard FCI se s popisem barvy vypořádává jednoduše:

Jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky: izabel), ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách.

Přitom barevných odstínů je velmi mnoho a leckdy se prostě nemohou vtěsnat do standardního popisu.

Černá – čistě černá barva se u chrtíků vyskytuje poměrně často a patří k nejelegantnějším barvám. Přesto se však se stejnou frekvencí setkáváme i s ne zcela černou. Jde o barvu, při níž je podklad srsti plavý a přes ni přechází černá. Plavý podtón vystupuje na krku, za lopatkami a na spodní straně stehen a ocasu – a to v různé intenzitě. Občas se tento druh zbarvení označoval nesprávně za antracit – avšak antracitová barva je čistě černá a kovově lesklá! Francouzi mají pro toto zbarvení výraz fauve, tres fortment charbonnée – tedy plavá silně uhlová. Angličané používají termín seal – tedy tulení. Snad by mohl být vhodný výraz bronzová nebo temně bronzová. Takto zbarvené štěně se rodí jako černé, teprve postupně vysvětlává – zhruba v 6 týdnech je tato barva patrná. Pokud však přihlášku k zápisu štěňat vyplňujeme dříve, nemusíme odstín včas rozpoznat. Barva nosní houby musí být černá.

Šedá a břidlicová – těžko říct, jak tyto dvě barvy odlišit? Prosím všimněte si, že standard vůbec neuvádí barvu modrou!! Chovatelé by tento termín neměli používat. Šedá a břidlicová je vždy geneticky spojena se světlejším okem. Oko by však nemělo být velmi světlé (žluté – dravčí).

Velmi hojně se vyskytuje přechod mezi šedou barvou a plavou barvou – šedoplavá. Při narození štěňata obvykle vypadají šedě, avšak postupně získávají béžový nádech.

Nejčastěji se vyskytující je barva žlutá, označovaná nejnovějším překladem standardu izabel. Ve starších překladech standardu byla uváděna jako plavá. Žlutá ve všech možných odstínech zahrnuje i to, co například anglický standard specifikuje barvami smetanová, plavá, červená. Pod označením plavá si představme veškeré možné odstíny od světlé žluté přes okrovou, po tmavě plavou, skořicovou až červenou (tento termín opět FCI standard neuvádí a nepřipouští) – jde o sytou, tzv. jelení hněď či červeň s tmavým pigmentem.

Odstínem plavé je i písková, kdy je podklad béžový s různým stupněm sytosti a konce pesíků jsou černé (zejména na hřbetě a ocase), často je tato barva doprovázena černou (resp. šedou) maskou. Není to úplně čistá barva, obvykle vzniká ze spojení černých a plavých psů (zejména s odstínem do červena), kteří většinou mívají masku.

Různě tmavou masku mohou mít všechny odstíny tzv. izabel. Maska by měla být ohraničena jen na nose, nejdále k očím.

Pozor! U tmavě plavých, šedoplavých a pískových psů (většinou se sytým skořicovým/červeným odstínem) se občas objevuje kresba na hlavě, tzv. brýle, kdy je obličejová část světlejší než čenich a mozkovna, tento světlejší odstín přechází přes spánky nad oči. Není to příliš žádoucí (avšak standard tento způsob zbarvení nijak nepopisuje a neurčuje), neboť jde o míchání dvou barev. Zejména některé západoevropské země toto zbarvení na výstavách penalizují.

Hnědá – ve standardu se vůbec nevyskytuje, avšak hnědí chrtíci s hnědým pigmentem ano. Jedná se o vysvětlalou černou barvu. Podle standardu, ač to vypadá sebepodivněji, by měli být zařazeni jako černě zbarvení!!!

Bílá - uvědomme si, že standard nepřipouští celistvou bílou barvu. Štěňata, která se rodí velmi světlá, až vypadají jako bílá, by měla mít barvu smetanovou, eventuelně krémovou. Krémová barva bývá často provázena světlým (růžovým) pigmentem. Krémoví psi by měli mít tmavý pigment (tmavý nos, oko a drápy), pak taková barva působí velmi atraktivně.

Ještě k názvu izabel. V USA je tímto pojmenováním míněna velmi světlá žluto(krémovo)-růžová barva s velmi světlým – růžovým pigmentem. Patří k barvám nežádaným a nežádoucím, takže pokud chcete prodat štěně do Ameriky, vyhněte se označení izabel.

Vylučující vadou je barva tříslová (ať už black-and-tan nebo blue-and-tan), žíhaná a jakýkoli náznak žíhání.

Bílé znaky: Bílá se může vyskytovat v malém množství na hrudi a na tlapkách, standard však nespecifikuje rozsah této bílé barvy. Obvykle přesah bílé přes zápěstí je penalizován a někde vylučuje z chovu. Podle standardu není přípustná bílá barva na krku a bradě. Zkušenosti ze zahraničních výstav však ukazují, že mnozí rozhodčí, dokonce i ze zemí, které bazírují na současném znění standardu FCI pokud jde o barvu, jsou v tomto ohledu velmi benevolentní. 

Pro zajímavost uvádím výtah standardů USA a Velké Británie týkající se zbarvení italského chrtíka: 

Standard USA:

Jakákoli barva a znaky jsou přípustné vyjma psů se žíhanými znaky, psi se znaky tříslovými, jaké se běžně vyskytují u plemen s tříslovým zbarvením, musí být diskvalifikováni. 

Standard Velké Británie je trochu podrobnější:

Černá, modrá, smetanová, plavá, červená, bílá nebo jakákoli z těchto barev přerušená bílou. Bílí psi musí mít znaky v jedné z uvedených barev. Černá tříslová nebo modrá tříslová nebo žíhaná nejsou přípustné. 

Americký a anglický standard tedy povoluje dvoubarevné zbarvení. Rozlišují se tři hlavní způsoby zbarvení chrtíka:

Solid – jednobarevný, případně s malými bílými znaky (zhruba rozsahu standardu FCI+bílý znak přesahující z hrudníku na krk)

Irish markings – hlavní barva je přerušena takto rozmístěnými bílými znaky: z hrudníku přes krk , eventuelně až na bradu, konce všech končetin (ponožky), konec ocasu, lysinka na hlavě.

Pokud bílé znaky přesahují přes spodní část hrudníku, na nohou až k loktům a vzadu nad paty, více bílá zasahuje na ocase, tvoří bílý límec na krku a na hlavě odděluje výrazně obě oči, případně přesahuje na mozkovnu, nos je bílý (samozřejmě vyjma nosní houby), hovoří se o wild irish (markings). Tmavá barva tvoří vlastně tzv. plášť. V zemích, které nejsou členy FCI, nejčastější a nejoblíbenější zbarvení.

Pied – bílá je základní barvou a na ní jsou rozmístěny různě velké plotny tvořené jakoukoli povolenou barvou. Občas se vedou diskuse, zda pied zbarvení chrtíci nejsou na výstavách znevýhodňováni. Existuje však mnoho amerických superšampionů, kteří mají toto zbarvení. Samozřejmě záleží na rozmístění ploten, někdy může nevhodně umístěná plotna zkreslit např. tvar hlavy nebo těla. Dobře to znají majitelé vipetů, kteří plotnové vipety někdy staví jen z určité strany, z níž se jeví hezčí. 

(http://www.chrti.com/gilendor/)

Výtah z přednášky Ing. Hany Petrusové na téma "Zbarvení srsti psa", která se konala při klubové výstavě KCHICH v Otradicích 14.6.2009 nelznete >ZDE< (text pochází z přílohy klubového zpravodaje KCHICH č. 2/09 - "Plemennná kniha")

A ještě trochu genetiky :) http://www.italian-greyhound.net/coatcolor.htm