Progresivní retinální atrofie (PRA)
Je postupná degenerace sítnice oka buď jako následek jiných nemocí (infekčních, cukrovky, otrav atp.) nebo s dědičným založením. Rozlišujeme ji na centrální PRA, která se vyskytuje méně často, při vyšetření oka lze zjistit hnědé skvrny na sítnici, které se nevyskytují při periferní PRA. Majitel postiženého zvířete přichází zpravidla k vyšetření již s rozvinutým onemocněním, kdy se objevují zrakové poruchy. Nejprve pes zhoršeně vidí v noci a ve tmě, což málokterý majitel postřehne. Posléze se přidává šeroslepost, zřítelnice (panenka) je rozšířená a pomaleji reaguje na osvit. Choroba je majitelem zaznamenána obvykle až ve fázi, kdy zvíře zhoršeně vidí ve dne, má nejistou chůzi, naráží na překážky a je lekavé. Po této fázi již následuje úplná slepota. V časných stádiích lze někdy průběh zpomalit aplikací vitaminu A a B, nemoc však nelze vyléčit a končí vždy slepotou. Vývoj nemoci je pozvolný, často se vyvíjí 12 a více měsíců. Včasné odhalení je problematické, protože v počátečních stádiích není pozitivní ani oftalmologické vyšetření. V současné době již jsou vyvinuty přístroje na detekci raných fází vývoje nemoci, jsou velmi nákladné. Pouze na specializovaném pracovišti lze počátek choroby zjistit podle ERG (elektroretinogramu), který nám může toto onemocnění diagnostikovat již v 6.- 10. týdnu věku štěněte. Genetický přenos není ještě zcela objasněn, patrně je způsoben dvěma recesivními alelami, které při spojení dají v tomto směru defektního jedince. Chovatelská opatření jsou problematická, záleží na etice chovatelů, aby nevyužívali postižená zvířata v chovu, protože na rozdíl od jiných dědičných onemocnění nelze v tomto případě stanovit preventivní opatření. PRA se naplno projeví u zvířete často mezi 3. a 6. rokem života, kdy je na prevenci pozdě, bylo-li zvíře již používáno v chovu. Musíme si uvědomit, že testy je nutné dělat před krytím.
Další informace www.optigen.com (tato laboratoř se bohužel nezabývá testy italáčků :(.
Základní oftamologické vyšetření
- vizuální posouzení stavu oka (víčka, výtoky)
- slzný test (Schirmerův test produkce slz)
- vyšetření spojivkového vaku
- posouzení třetího víčka
- slzné body
- měření nitroočního tlaku (nejdříve pohmatem, potom přístrojem)
- vyšetření štěrbinovou lampou - vyšetření přímým nebo nepřímým oftalmoskopem (obě techniky by se měly kombinovat)
- barvení rohovky fluoresceinem - detekuje změny na rohovce
- elektroretinografie (ERG)
- dokumentace se pořizuje fundus kamerou
Po vyšetření lékař vystaví protokol, který je jednotný v celé Evropě (dvojjazyčný - angličtina + národní jazyk). Jedna kopie zůstává na veterinárním pracovišti, jednu obdrží majitel zvířete a výsledky dostává také představitel chovatelského klubu.
(Z přednášky MVDr. Petr Staňa, MVDr. Pavla Trnková)
Výsledek testu může vypadat takto:
Genetický test dává chovatelům možnost zbavit se této dědičné vady jednou pro vždy a postupně ji úplně vymítit z populace. V zemích západní Evropy je toto vyšetření běžným standardem a i u nás přibývá chovatelů, kteří nechávají své chovné jedince otestovat. Vzhledem k poměrně vysokému výskytu přenašečů v populaci to v žádném případě není zbytečný luxus.
