POZOR - toto je starý standard, nový překlad standardu ještě nemá ČMKU k dispozici (nový standard v angličtině k je dispozici >ZDE<)
FCI standard č. 200 / 17. 06. 1998 / GB
ITALSKÝ CHRTÍK
(Piccolo Levriero Italiano)
ZPRACOVAL: Mrs . Peggy Davis.
ZEMĚ PŮVODU: Itálie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 30.03.1992.
VYUŽITÍ: Dostihový pes.
KLASIFIKACE F.C.I.:
Skupina 10 Chrti.
Sekce 3 Krátkosrstí chrti
Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Tento malý italský chrt pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Laconii (Řecko), kde byl jeho chov doložen řadou obrazů na vázách a nádobách na nápoje, až do Itálie. Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nacházíme nezřídka na malbách největších italských a zahraničních mistrů.
CELKOVÝ VZHLED: pes podlouhlých linií a čtvercového rámce; jeho postava připomíná greyhounda nebo sloughi v malém. Lze ho směle označit za ukázku graciéznosti a ušlechtilosti.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka jeho trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Zdrženlivá, něžná, ovladatelná.
HLAVA: podlouhlého tvaru a užší; délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Plochá lebka s paralelními liniemi mozkovny a hřbetu nosu. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Oblast pod očima je dobře formována.
Stop: prohlubeň mezi čelem a nosem je jen velmi málo vyznačena.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: tmavá, přednost se dává černé barvě, s dobře otevřenými nozdrami.
Tlama: Špičatá.
Pysky: Tenké a dobře přiléhající k čelistem. Okraje pysků velmi tmavě pigmentovány.
Čelisti / zuby: podlouhlé, se řezáky řazenými do korunky, zuby v poměru k velikosti psa silné. Zuby zdravé a kompletní, kolmo vsazené do čelistí; nůžkový skus.
Líce: Suché.
Oči: velké a výrazné; oční bulvy nejsou zasazeny příliš hluboko, ani nevystupují. Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované.
Uši: Nasazeny velmi vysoko, s jemnou chrupavkou. Složené a neseny dozadu nk šíji nebo horní části krku (růžicové ucho). Při vzbuzené pozornosti se ucho v nasazení vztyčí a boltec stojí střechovitě ke straně, což je poloha označovaná také jako motýlí ucho nebo ucho do vrtule.
KRK:
Profil : Horní linie probíhá v lehkém oblouku a u kořene krku je přerušena kohoutkem.
Délka : Odpovídá délce hlavy.
Tvar : Komolý kužel, dobře osvalený.
Kůže: Suchá a bez laloku.
TRUP: Jeho délka odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší.
Horní linie: Rovný profil s klenutou bederní partií. Zakřivení beder harmonicky přechází v záď.
Kohoutek: Dosti dobře definován.
Hřbet: Rovný, dobře osvalený.
Záď: Silně spadající, široká a svalnatá.
Hrudník: Štíhlý, hluboký, dosahující až k loktům.
OCAS: Nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se výrazně zužuje. V první polovině nesený nízko a rovně, ve druhé polovině se zakřivuje. Protažený mezi stehny a vytažený vzhůru směrem k horní linii by měl mírně přesahovat úroveň kyčelní kosti. Pokrytý krátkou srstí.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Celkově rovné a svisle postavené, suché osvalení.
Plece: Velmi mírně s výrazným vystupujícím, suchým a dobře vyvinutým osvalením.
Nadloktí: Ramena s velmi otevřeným úhlem mezi lopatkou a pažní kostí a rovnoběžná se střední rovinou trupu.
Lokty: nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Předloktí: Délka končetiny mezi loktem a podložkou poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem; velmi jemná stavba kostí; při pohledu ze strany i zepředu je předloktí postaveno zcela svisle.
Zápěstí: Postaveno v prodloužení svislice předloktí; při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapky hrudních končetin: Téměř oválného tvaru, malé s klenutými a dobře uzavřenými prsty. Polštářky pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti tlapy, na níž je přípustný bílý znak.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny dokonale rovné a rovnoběžné.
Stehna: Dlouhá, suchá, ne příliš těžká, s velmi výrazným osvalením.
Bérce: Velmi šikmé, s jemnou stavbou kostí a dobře vyjádřenou rýhou mezi svaly lýtka.
Pata a nárt : Leží na kolmici spuštěné k zemi ze sedacích hrbolů.
Tlapky pánevních končetin: méně oválné než u hrudních končetin, klenuté a sevřené prsty; polštářky a drápy pigmentované jako u tlap hrudních končetin.
CHODY / POHYB: pružný, harmonický, ne s vysokou akcí. Rychlý cval se silným odrazem.
KŮŽE: Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je poněkud méně napnutá.
OSRSTĚNÍ
SRST: Osrstění je na celém těle krátké a jemné, žádný náznak třásní.
BARVA: Jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky: izabel), ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách
VELIKOST A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi a feny od 32 do 38 cm.
Hmotnost: Psi a feny: nejvýše 5 kg
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
· Trvalý mimochod.
· Taneční krok s vysokou akcí končetin.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
· Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
· Silně divergující nebo konvergující linie mozkovny a tlamy.
· Nosní houba zcela nebo částečně nepigmentována.
· Hřbet nosu konvexně nebo konkávně prohnutý.
· Podkus nebo předkus.
· Oči různých barev; celková depigmentace okrajů očních víček.
· Ocas nesený nad hřbetem; vrozená nebo získaná ztráta ocasu nebo zkrácený ocas.
· Paspárky.
· Vícebarevná srst; bílá jinde než na hrudi a tlapkách, jak je uvedeno výše.
· Velikost pod 32 cm nebo přes 38 cm – u psů i u fen.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
____________________________________________________________________________________________________________________
Na stránkách Amerického klubu chovatelů itlaských chrtíků je k dospozici k nahlédnutí ilustrovaný standard italského chrtíka, jehož autorkami jsou paní Lilian Barber a paní Angela Leonard.
Americký standard je méně podrobný než standard FCI, ale oba se liší především v povolených barvách. Je zde graficky dobře znázorněno, jak má vypadat stavba těla a pohyb a odchylky od standardu.
FCI STANDARD V ITALŠTINĚ (ENCI)